18. - 21. června 2009 - Pokus o přechod masivu Watzmann
Středa, 24 Červen 2009 10:12
Po delší, asi 14-ti denní odmlce jsem se vydal na zájezd s CK Alpina, jehož cílem bylo zdolání celého masivu Watzmann v SRN.
Přečetl jsem si docela hodně článků, podíval se na krásné fotky a těšil se, jak konečně letos dosáhnu nějakého, papírově vytčeného cíle. No, sáhl jsem si akorát tak na mokrý sníh. Ale i tak můžu potvrdit skutečnost, že pokud by přálo počasí byla by tato tůra opravdu famózní a náročná. Bohužel nejme v Rusku, ani v Číně a tak neumíme poručit větru, natož tak dešti.
Ve čtvrtek večer jsme vyrazili z Brna přes Prahu, naložili větší část zájezdu a pokračovali přes České Budějovice, Linec, Salzburg do lázeňského městečka Berchtesgaden s jezerem Königsee.
Původně jsme měli jet lodí a zaparkovat u kostela Svatého Bartoloměje. Protože bylo asi 6, 30 hod. a první loď vyjížděla v 8,30 hod., dlouho jsme se nerozmýšleli a vzhledem k hrozícímu dešti jsme vystartovali po cestě č. 443 pozvolna, vzhůru k první zastávce - chatě Kühroinhütte ve výšce 1 403 m. Ještě jsem zapomněl, že samotné jezero se nachází v nadmořské výšce 600 m.
Na chatě proběhlo nějaké to kafe, pivo, čajík, gulášovka a deštík, který střídavě sílil, slábl a vytáčel lidi. Asi za dvě hoďky jsme se přesto zvedli a šli k cíli dnešní etapy - chatě Watzmanhaus, která byla ve výšce 1 930 m. Chvíli se chata dokonce objevila na obzoru a tak si každý mohl udělat představu, jak se tam vydrápeme.
Nakonec jsme přes salaš Kühroinhütte bez problému vyšli na Watzmannhaus. Zde jsme museli čekat asi 45 min. na to, než nás ubytují v luxusních apartmánech. Cena byla 25 euro pro nečleny DAV nebo Alpinverein, pro člerny pak líbezných 10 E. Bylo nás celkem 15, z toho jen 2 osoby členství nepěstovaly. Přesto pro ně Michal vydindal cenu 10 E.
Na pokojích byl LCD panel včetně DVD a satelitu, masážní křeslo, hedvábné deky, obrovská vana s vířivkou a bidet. Prostě co víc si člověk může na horách za tu cenu přát ?
Večer probíhal v tradičním stylu, jídlo, pití, společenské hry a ve 22,00 hod. zavelela paní chatařka nekompromisně k odchodu na kutě. Ještě přidám takovou zajímavůstku a to, že na jídelním lístku bylo každý den jedno jídlo pro členy horského spolku se slevou cca 1,5 E. Já jsem si tak dal milánské špagety.
Večer jsme se všichni vzájemně ubezpečili, že nikdo z nás nechrápe, ale pokud mluvím za sebe, budu tvrdit, kdo usnul první - vyhrál. Všichni šli spát přesvědčeni, že ráno bude zoncna rumplovat a přechod se uskuteční.
V sobotu ráno došlo k náhlé klimatické anomálii a pro změnu byla mlha ještě hustější, než v pátek. Proto celá skupina zasedla po snídani do jídelny a zopákla si vše o ustrojenosti na hory. To nikdy neškodí. Ovšem kolem desáté hodiny už toho měli všichni tak akorát a společně jsme uprosili naše dva vůdce, abychom se vydali jen na takovou malou procházku. Kam vylezeme - tam to zarazíme. Tak jsme se dohodli a v 11, 45 hod. jsme již připraveni na všechny alternativy počasí, vyrazili od chaty směr Hocheck.
Zhruba v 2 100 metrech jsme do protisměru potkali skupinku 3 německy šprechtících gutentagů, notně zmrzlých s vyvrácenými kotníky, odřeninami po celém těle. S hrůzou ukazovali někam vzhůru s tím, že je tam už nikdo neuvidí a že dále pokračovat = jistá smrt.
Přestože Michal rozumí německy hůře než anglicky, bylo mu jasné, že s takovým stádem už asi nikam nedojde. Proto po krátké poradě Michal I - Michal II došlo k rozhodnutí, že dál se již nepůjde. Během rozhodování nás minula od spodu další skupina, tentokrát viditelně nadupaných místňáků, která po čtyřech hledala v mlze ukryté a sněhem zapadané značky.
Normálně by to byl signál k obratu a sestupu dolů. Ale jsme přece Češi .... Bohudík se událo něco, co naše vůdce přinutilo zkusit jít dále. Jednalo se jednoznačně o metodu cukru a biče.
V nestřeženém okamžiku totiž k oběma průvodcům přiskočily dvě účastnice zájezdu ( nebudu jmenovat ) a vytrhly vší silou oba cepíny z průvodcovských batohů. Co následovalo, byl docelal horror. Pod pohrůžkou násilí nebo dokonce fyzické likvidace byli oba průvodci přinuceni několika ranami zatím tou tupější stranou cepínu k dalšímu pochodu směrem k prvnímu vrcholu.
Situace se stala vážnou, morálka celého družstva tímto nehorázným činem byla narušena. Ani krátký jištěný úsek u hřebene nedonutil obě povstalkyně k tomu, aby se slitovali nad nebohými průvodci, kteří fakt museli bez jištění projít zasněženým úsekem obtížnosti A-.
Teprve před samým vrcholem došlo i vzpupným děvám, že bez spolupráce s průvodci vrcholu nedosáhnou a proto použily zbraně úplně jiného kalibru a přinutili Michala k tomu, aby natáhl fixní lano pro případ, že by snad někdo uklouzl. Samozřejmě, že veškeré dokumenty mám pečlivě uschovány na svém HDD, ale z důvodo ochrany spotřebitele ( nebo snad osobních údajů ) jsem se neodvážil je dát na tento web.
Nakonec jsme všichni a v pořádku dorazili až na samotný vrchol ve výšce 2 651 m.n.m. Zde jsem udělal jedno vrcholové foto a protože mě foťák zamrzal, bylo to neklamné znamení k tomu, abychom se vydali co nejdříve dolů. Jak dlouho cesta tam i zpět trvala se dovíte z exif dat fotek, pokud si je prostudujete.
Nakonec jsme se všichni dostavili na chatu, najedli se, zhodnotili celý den a potrestaly obě hříšnice, které málem svým jednáním způsobily kolaps celého zájezdu. Kdo nevěří (dělá dobře).
V neděli ráno jsme cca v 8,15 vyrazili směr údolí, kde nás ve 13 hod. očekával bus. Cesta dolů byla docela náročná, protože s malými přestávkami pršelo, chvíli padaly i kroupy, a tak některé prudké úseky s kořeny byly docela nebezpečné.
Opět jsme se zastavili na kafe ver výšce 1 400m a pokračovali tentokrát po cestě 445 prudce dolů. K jezeru jsme přišli právě včas, abychom se mohly ošplouchat za hojné účasti německého obecenstva pod splavem.
Tímto se ještě omluvám jednomu členu naší výpravy, který nedobrovolně snesl odpadky z Watzmannhausu dolů. Jako omluvu jsme poskytli 80% pleskačku rumu.
Závěrem bych chtěl říct, že jsme nastoupali a sestoupali celkem asi 4 300 výškových metrů. Všichni účastníci zájezdu byli perfektně vybaveni do hor a nepřekvapili je rozmary počasí, nepočítám-li moje cyklistické rukavice. Batoh Karrimor byl prostě super, stejně jako trička od Devoldů neměla chybu. Byl s námi i Pepík, který v květnu oslavil 70 narozeniny a tady nezbývá, než hluboce smeknout před tak vitálním člověkem, jakým Pepík je. Pokud by se přechod uskutečnil v celém, plánovaném rozsahu, jednalo by se o impozantní tůru, na kterou se jen tak lehce nezapomíná. Tak mám důvod se sem ještě jednou vrátit a pokusit se o přechod.
O průvodcích se raději zmiňovat nebudu. Nebo teda jo. Podle mého názoru nejvyrovnanější dvojice, kterou jsem zažil. Michal i Michal byli profesionálové na svém místě a kromě úletu s děvčaty jim nemůžu už nic vytknout. Ono s cepínem u krku se těžko odporuje.......
Cesta zpět bylo zas jedno velké utrpení, hlad, málo místa na nohy, kolony od Benešova před Prahou, ale jinak to prostě nejde. Něco za něco. Jinak všechny z naší početné skupiny tímto zdravím s tím, že se třeba někdy na akcích Alpiny uvidíme a pokecáme. Mě teď čeká dovolená jak má být - s rodinou u moře v Řecku. Fakt se těším, máme ubytování pod nejvyšší horou ostrova Samos, vysoké 1 401 m.....
- Vzkazy / komentáře
-
| 193.228.234.xxx | 25. 6. 2009 12.26:41 JitkaJiříku, co má znamenat ta ironie o naší společné dovolené? Chceš tím snad naznačit, že se netěšíš nebo že snad hora 1.401 m vysoká je pro Tebe málo? NO, nevím, jestli tě budu ještě pouštět, ta "vysokohorská partička" tě nějak kazí a to pak nabourává naši rodinnou idylku!Nebo že bych jela příště s Tebou, co na to říkáš? Už vidím Tvůj zděšený výraz, no nic, to byl asi opravdu blbý nápad!!
