5. 6. - 7.6. 2009 KLETTERSTEIGY V OBLASTI SOLNÉ KOMORY

Pozor, otevřeno v novém okně. PDFTiskEmail

Po krátkém rozmýšlení, co s načatým červnem jsem se rozhodl navštívit s CK ALPINA krásnou oblast Solné komory v Rakousku, v okolí městeček Bad Goisern a hlavně Hallstatt.

CK vypravila jeden autobus pro celkem tři zájezdy. Menší část odjížděla z Brna přes Prahu, kde byl doložen zbytek turistů nebo ferratistů.

V programu byla turistika okolo jezera Gossausee (nejen okolo jezera) a pro ty ÓÓPRAVDOVÉ TVRĎÁKY byla připravena cesta na dnes asi již legendární SEEWAND. Nic z toho se mě však netýkalo a já se těšil na to, co nám naprosto neznámý průvodce MICHAL zase ukáže.

Pokud předběhnu, tak první den toho ukázal až moc. Navštívili jsme postupně i s podporou autobusu celkem 5  ferrat ( název kletterstaig je moc dlouhý, proto budu občas používat zkratku "KT" ).

Po krátkém nástupu jsme cca v 6,30 hod. ráno dorazili pod KLETTERSTEIG MAIN LAND - DEI LAND, který byl takovým prvním prubířským kamínkem v celodenní mozaice. Obtížnost C po ránu seděla. Zajímavý byl přechod po ocelovém laně a ještě zajímavější pak traverz po hliníkovém žebříku. P.S. - marně jsem hledal nějaký štítek hovořící o pravidelné revizi, tak jako to po nás vyžadují všichni Ti bezpečáci a kontroloři, ISAŘI v práci.

neatestovaný žebřík

Po krátkém výstupu jsme vyšli u CVIČNÉHO KLETERSTEIGU, který zde nechal instalovat v minulém století, společně s místními vůdci i např. Václav Kočka st. za pomoci rodiny Berousků, Humbetů a skryté podpory jiistého Georga Paroubeka. Pro něj zvlášť byl vybudován i rychlovýtah, jehož torzo bylo možné spatřit v místním muzeu. Jistě tušíte, že jsme si museli vyzkoušet atrakci, po které jiní artisté přešlapují jen s vyvažovacím proutkem. Dole pod lanem bylo asi 65 křížků k uctění těch, kterým přechod z nějakého důvodu prostě nevyšel. Z očí místních novinářů, kteří byli vybaveni těmi největšími teleobjektivy bylo jasně patrné, že jako supové solní čekají na svou další objeeeť.

Třeba já osobně jsem vlezl na lano až po zatěžkávací zkoušce, kterou provedl Michal s Martinem. Stejně neměli dohromady více než já s batohem..

ARTISTICKÝ- SUPERDLOUHÝODOLNÝBEZEJMENÝKLETTERSTEIGPOUZEPRONAPROSTOVYROVNANÉOSOBY

místní novináři

Bez chvíle odpočinku jsem co nejdříve našli nástup na dnes již v pořadí III. KLETERSTEIGT - LEADERSHIP , obtížnosti B-C, což také odpovídalo reálu. Na vrcholu PREDIGSTUHL, kam vyúsťuje konec KT jsem našel náš loňský zápis ve vrcholové knize. KT byl lehký, bylo zde jen jedno místo obt. C, jinak pohodové. Ale i zde bylo potřeba dávat trošku pozor a tak jsem preventivně shazoval na helmy svých spolulezců kamínky velikosti pštrosího vejce a dával jsem bedlivě pozor, kdo dostane po kokose první a (nebo) kdo se podívá nahoru, vstříc letícímu kameni. Naštěstí nikomu jsem úsměv nezbortil, všichni řvali jako o život a skrývali své ctěné hlavičky třeba i pod malý trs trávy.

pohled horní, udýchaný

Dalšímna řadě byl EWIGE - WAND KLETTERSTEIG, který má délku nějakých 60 m, resp.  jeho část, která se překonává. Okolo nástupového místa se jezdí drsný bikový závod Salzkamergut trophy, kterého se účastní i spoustu Čechů, kteří se skoro pravidelně umisťují na stupních vítězů. My to měli trošku komplikované, protože jsme začínali od vrchu směrem dolů. Po krátkém traversu se pod kažým objevila kolmice dolů s možností využít umělých stupů. Což o to, stupy tam byly, ale na mou velikost nohy to bylo asi tak, jako kdybych stál na špendlíkové hlavičce. Pro jistotu jsem si nechal ještě odsedák v batohu a tak nezbývalo, než v polovině KT čekat, až se Ti pode mnou asi pokochají okolními výhledy a opustí KT. Samotný KT končil u vyústění uměle vybudovaného tunelu (zde jsou pořízeny i "akční" fotky" z výše uvedeného maratonu, který je mimochodem svou délkou a převýšením jedním z vůbec nejtěžších. Každopádně si někteří hodně nahlas oddechli a někteří dokonce prohlásili, že půjdou raději na Everest; nějak tak jsem to pochopil já. Sešli jsme do městečka Bad Goisern, kde nás očekával autobus, se kterým jsme se přesunuli na poslední páteční klettersteig - soutěsku vedoucí nad potokem sevřeným vysokými skalami.

Ano, jedná se o POSTALMKLAMM KLETTERSTEIG, označený v chytré knížce obtížností C až D/E. Řekl bych, po vzájemném poznání, že hodnocení sedí, pokud si navíc člověk uvědomí, že jsme na KT nastupovali až ve 13,30 hod. po absolvování přechozích 4 výstupů. Štěstím bylo, že nám přálo počasí a se že nám, rychlíkům nepletl nikdo do cesty, pokud neberu v úvahu čtyři místní helmuty, kteří šli na KT bez helem a v lese, kde jsme je později potkali a kde padaly maximálně šišky ze stromů, měli helmy na hlavách - zajímavý, typicky západní styl....

POSTALMKLAMM


Jen v rychlosti shrnu, že pro mě byl asi nejtěžší první přechod debilního vysutého mostu, po kterém jsem šel až našlapoval jako ovád, ale naštěstí se most nehoupal a já nemusel zvracet. Zbytek byl už jen o vytrvalosti, klidu a rozvaze, jednom skoku na druhou stranu rokle, přechodu přes lano, přešlapání vysutého žebříku, sestupu do černé lochny, výstup přes les. A tady mohl být konec. Ale nebyl a já de...l jsem si nedal pokoj, protože jsem si myslel, že to ÉČKO není tak hrozné, jak se píše. Můj ostříží zrak sice nedohlédl na konec závěrečného úseku (který se dal mimochodem obejít) a tak jsem usoudil, že cesta povede traverzem a vyústí v nejnižším bodu skály. Mýliti se je lidské a tak alespoň člověk pozná, že v určitém okamžiku prostě nejde na KT zastavit, vytáhnout foťák a udělat blik. Sice jsem zastavil, ale jenom abych nabral ubývajících sil. Foťák byl bohužel tentokrát nedobytně schovaný v batohu. Naštěstí mě uklidňovaly slova jednoho z kolegů, který říkal, že když už člověk myslí, že je v řiti, má ještě dost síly na to, aby z té řitě vylezl, což se nakonec stalo a já se živý a zdravý objevil na hraně skály, takřka zároveň s příchozími, kteří  se bravurně této zhovadilosti vyhnuli, protože měli patrně víc rozumu, než já. Ve skutečnosti to pro mě byl fakt obtížný úsek, kdy jsem zapojil všechny své chabé svaly, abych se dostal zpět do civilizace.

Cesta zpět byla z kopce - pořád z kopce a byla nekonečná. Celkem jsme za celý den našlapali asi 22 km a zdolali převýšení kolem 700 m.  S hrdostí tak můžu sdělit, že srovnání mezi tímto KT a výstupem na Gross Priel vyhrál co do obtížnosti jednoznačně GP - viz. porovnání v sekci články.

Dále jen v rychlosti. V sobotu bylo v plánu navštívit muzeum solných dolů v Hallstattu. To bylo už asi jediné, co vyšlo, protože do plánovaného výstupu na krásnou horu Traunstein zasáhla nepřízeň počasí a tak jsme utřeli slzu a jeli v deešti zpět do Hallstattu, podívat se na celkem zajímavé vodopády. Bohužel lilo jako z konve, tak t té podívané taky moc nebylo. Večer jsme se ubytovali opět k mládežnickém hostelu. Každý pojal načatý večer po svém. Např. já jsem zarputile vyhlížel, kdo první vypadne ze třetího patra z okna a jestli nám místní nevlítnou na pokoj a neudělají trochu pořádku v tom bordelu. Nutno dodat, že hostinský si s tím moc hlavu nelámal, protože pařil prý do brzkého rána.

V neděli ráno jsme autobudsem odjeli k jezeru Gossausee, které jsme tak nějak obešli. Bylo sice krásně, ale pravdou je, že to byl další promrhaný den. Čekali jsme na druhou skupinu, která se vrátila zdecimovaná z pochodu a posléze jsme se vrátili pro skupinu, která zdolalal SEEWAND. Takže takový důchodcovitě ležérní konec zájezdu. Končím sice trochu lakonicky, ale jinak to napsat prostě nejde. Mám pocit, že jsme byli opravdu dobrá a vyrovnaná skupina nadšenců, kteří toho byli schopni zvládnout hodně, ale položili jsme svůj čas a částečně i nervy na oltář poznání CK ALPINA. Já jen doufám, že si tuto stať někdo přečte a uzná, že kombinovat nekombinovatelné minimálně nasere, v horším případě možná někoho i odradí.

Celkově hodnotím zájezd za 3. Pokud by to vše klapalo tak, jako první den, byla by to jednička s hvězdou. Bohužel zasáhlo počasí a již výše popsané maličkosti, které celému zájezdu na úrovni nepřispěly. Velké pozitivum byla výborná parta ze všech koutů Čecha Moravy a předpokládám, že se ještě někdy uvidíme.

Díky za pozornost. Za případné překlepy se omluvám.

linky na fotky:

  1. MEIN LAND - DEI LAND KLETTERSTEIG
  2. KLETTERSTEIG - NO NAME
  3. LEADERSHIP KLETTERSTEIG
  4. EWIGE - WAND KLETTERSTEIG
  5. POSTALMKLAMM KLETTERSTEIG
  6. DIVNÁ SOBOTA
  7. NEDĚLNÍ ZÁJEZD DD (rozuměj domov důchodců)
  • admin
    Realita je někdy krutá ..... Ale zase lepší, než nic nedělat, ne ???
  • Jana
    Hezky s humorem popsaná realita dvou promrhaných dní. Za fotky moc díky, jsou super. Doufejme, že v září budeme mít víc štěstí.
Přidat vzkaz / komentář
Vaše kontaktní údaje:
 
Vzkaz / komentář:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img]   
:D:):(:0:shock::confused:8):lol::x:P:oops::cry:
:evil::twisted::roll::wink::!::?::idea::arrow:
Bezpečnostní kód Opište prosím kód z obrázku.

3.25 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

Novinky




Akce