11. září 2009 - Hoher Sonnblick - zůstalo jen u pokusu

pátek, 18 září 2009 11:04

Pozor, otevřeno v novém okně.

Po delší odmlce jsme se společně s Tomášem rozhodli, že zdoláme konečně nějaký třítisícový vrcholek. ( on už ho má v Itálii, já ještě nic …) Po asi týdenním rozmýšlení jsme se společně rozhodli pro horu Hoher Sonnblick, která s výškou 3 106 m.n.m splňovala naše nároky na výšku, ale i délku a převýšení celé trasy.

Abychom vyrazili pěkně zčerstva, rozhodli jsme se pro pohodlnější variantu, která byla plánována tak, abychom ve čtvrtek v pohodě odjeli do Rakouska na výchozí místo Kolm Saigurn. Tom měl za úkol zabukovat ubytování a já zase zadat cestu do Garmina a řídit celou cestu.

Celou dobu jsme sledovali na různých webech vývoj počasí a z prvotního nadšení, kdy na vybrané dny mělo být krásně se postupně předpověď změnila na polojasno, zataženo a ve vrcholových partiích sněžení. Přesto jsme se rozhodli jet a doufali jsme, že se počasí nepokazí.

Cesta z Vyškova do Brna přes Dolní Dvořiště, Linec, Salzburg, St. Johann Im Pongau jsem zajeli do údolí Rauristall. Na konci údolí jsme po placené mýtné silnici (9 Euro) dojeli přes dva kravské ohradníky na parkoviště Kolm Saigurn. Cesta z Vyškova přes Dolní Dvořiště byla dlouhá celkem cca 600 km. Cestou jsme si před sjezdem na Bischofshofen všimli našeho snad příštího cíle, který bychom chtěli zdolat a to masivu Hochkönig.

Z parkoviště je to asi čtvrt hodinky k našemu ubytování na chatě Naturfreundehaus. signál mobilního telefonu končí těsně za mýtnicí, pak už je potřeba dodržovat radový klid. Ubytování proběhlo v cajku, nechtěli ani naši kartičku OEAV. Normální ubytování v lágru stojí 25E s kartou pak 20 E se snídaní. Chata byla luxusní, místa habaděj. Na večeři jsme si dali klasicky špagety, pivo a šli jsme spát s tím, že ráno bude určitě lepší počasí. Večer se ještě na cimře objevil nějaký borec, který smrděl jako cap a to i když byl po sprše. No, každý jsme nějaký.

Ráno jsme se zabalili, v půl osmé zlikvidovali bufet a v 8,08 hod. jsme vyrazili směrem k naší hoře.

Bylo strašně vlhko, takže jsme šli jen v tričku a vestě. První úsek cesty, kdy se musíte dostat přes částečně zalesněný skalní práh byl hodně prudký, takže po ránu, než se člověk rozchodí a rozdýchá to není zrovna příjemná záležitost. Navíc ty naše batohy…., o kterých se zmíním závěrem, dělaly také svoje.

Následoval rovnější úsek a pak opět trošku strměji do kopce a za hodinku a půl jsme stáli ve výšce 2 175 m u chaty Neubau. Cestou jsme doběhli jednoho místňáka v tralaláčku a velkou tyčí, který se později odpojil a šel směrem na Bad Gastein. Na chatě jsme lupli 1jednoho radlera a ovocný čaj a vydali jsme se na další úsek s převýšením 542 m, jehož cílem byla chata Rojacher.

Na začátku stoupání žádné, pak postupně terén před námi narůstal a šli jsme takové ty zalamovačky, až jsme cca v 2 450 m dorazili ke kamennému suťovisku, 2x jsme mírně klesli, přešli dvěmalá sněhová políčka a vystoupali k chatě, která se objevila nenadále nad námi v mlze.

Bohužel jsme z okolí nic jiného neviděli. Značení v tomto úseku bylo opravdu famózní, mužíci, muži, červené značky, terčíky – prostě cestička k domovu. Na chatu jsme dorazili zase za hoďku a půl. Paní Rojacherová byla zpočátku nevrlá, ale pak se rozpovídala a řekla, že i s mačkami přes ledovec nedoporučuje chodit, protože je tam LED, zapadaný troškou sněhu, který pokrývá kameny a klouže to i v mačkách. Lepší je jít, pokud to bude možné, přes hřebínek. Jinak chata je opravdu titěrný, místa poskrovnu, ale na ohřátí to stačí bohatě.

My jsme měli původně v plánu spát na chatě Zittelhaus, která je na vrcholu, proto jsme s sebou táhli i ty baťůžky. Vzhledem ke stále zhoršujícímu se počasí jsme se nakonec rozhodli, že naše baťůžky ponecháme u paní Rojacherové a jen tak, na lehko vyjdeme ten kousek na vrchol, tj. necelých 400 výškových metrů.

Bez batohu – to bylo jiné kafe, výškové metry rychle ubývaly, ale mlha houstla, přidal se vítr a začal pomalu padat sníh s vodou, který se měnil v ledové, pořádně štípající jehly. Takže rychle čepici a rukavice. Cestou bylo jedno zajištěné místo, dvoje kramle, jinak žádné jištění.

Když jsme se dostali k závěrečnému hřebínku, kde je možné vlevo odbočit na ledovec, ještě jsme si pro jistotu zkusili projít kousek po ledovci, těsně okolo skal, ale klouzalo to příšerně, tak honem, hupky dupky na hřebínek.

Z počátku to šlo dobře, místy byly obří kramle, které usnadňovaly výstup p o“čtyřech“. Za pěkného počasí asi nádherná cesta s nezapomenutelnými výhledy. Dnes jsem neviděl kromě Tomášova zadku nic, což by mě ani tak nevadilo, ale skála začala namrzat a prostě bylo cítit, že člověk musí o každém kroku přemýšlet, kam tu haksnu položit a čeho se ruce chytnou, aby byla v případě nouze zajištěna nějaká psychologická opora.

Do kopce to ještě šlo, ale když jsme se podíval pod sebe a představil si, jak se budeme plazit dolů, shodli jsme se s Tomem velice rychle na tom, že tudy cesta nevede a nepovede a v rámci lásky k životu se raději vrátíme zpět. Nakonec jsme se tedy dostali do výšky 3 050 m, čímž jsem si splnil nějaký cíl, ale to bylo vše. Za námi z chaty Rojacher se vypravila ještě partička Rakušáků, kteří se ale otočili před prvním jištěním. Takže zase nic….., vrchol prostě nebude.

Sešli jsme na Rojacherku, dali opět čaj a radler a rychle jsme se vydali vzhůru dolů. Cestou jsme sledovali na výškoměru, jakou rychlostí se plížíme z kopce – průměrně 9m/min, max. 15m/min.čímž nám vyšlo, že dole budeme okolo páté odpolední – což se také vyplnilo. Pro zajímavost, nahoru nám suunta spočítaly, že jdeme průměrem 7 m/min, max. 14m/min.

Ve spodní části byla mlha tak hustá, že Tom zapochyboval, jestli se vracíme po správné cestě. Pochyboval tak dlouho, až málem narazil čelem do chaty Neubau. Dolů, do údolí už jsme dokráčeli celkem v pohodě, až na moje dva zádopády. Celkem nahoru i dolů nám cesta trvala tedy 9 hodin, včetně 4 delších přestávek. Našlapali jsme 20,7 km, nahoru a dolů našlapali 3100 metrů výškově-nížkových. Pokud někdo počítá pouze metry „hore kopcom“, tak se okrádá, protože dolů je to mnohdy horší, minimálně o záhul na kolínka.

Po příchodu na základnu jsme byli jsme partičkou příchozích Rakušáků počastování nejprve nelichotivým přirovnáním, že jsme z komunistického Československa a po upozornění, že existuje samostatné Česko a potěžkání našich batohů nám řekli, že jsme „čechiše šerpen“.Večer jsme se v klidu najedli, napili a dlouho nemohli usnout.

Ráno jsme se sbalili a vypadli za deště směr naše vozítko. Překvapení – rozbitý zadní nárazník, překvapení dvě: dopis od viníka (ročník 1924, Jaguar FX) a od policajtů. Dnes je po papírové stránce již vše vyřízené (mailem jsem za 4 hodinky obdržel protokol pro naši pojišťovnu od místní policie v Raurisu….. není co dodat).

K této akci mám pouze 2 poznámky, týkající se váhy batohu, čili jeho obsahu a plánování akce, resp. s ohledem na počasí.

1) Ač jsem se snažil, jak jsem se snažil, bylo vše na pendrek. Příště podle toho, kam vyrazím, vezmu méně vody, něco malého k jídlu, méně hadrů a snad se dostanu na 15 kilo. Na zbytku se nešetří.

2) Pokud budu vyrážet z nějaké základny, přibalím menší batůžek na přeskládání.

3) Před cestou se jednoznačně rozhodnu (na místě samém), zda budu někde přespávat v horách nebo se vrátím do údolí a podle toho přebalím.

4) Budu věřit předpovědi počasí v dané lokalitě teprve tehdy, když se objeví na příslušném webu piktogramy sluníčka minimálně 4 dny do předu a pak vyrazím.

5) Vždy a za všech okolností, i když bude pařit slunko, beru teplé věci na převlečení, včetně čepice, rukavic a nepromok. oblečení.

Pro zajímavost můj seznam:

1. spodní prádlo– dle libosti – DEVOLD – prostě nesmrdí a to je pravda pravdoucí
2. ponožky kvalitní – dle libosti (3x trekové, 1xtenké)
3. triko dlouhý rukáv – 2 - DEVOLD – prostě nesmrdí a to je pravda pravdoucí
4. triko krátký rukáv – 1 - DEVOLD – prostě nesmrdí a to je pravda pravdoucí
5. Mikina 1x tenká, 1x silnější -DEVOLD – prostě nesmrdí a to je pravda pravdoucí
6. Vesta softshell s odep.rukávy – 1x
7. Kraťasy nebo tříčtvťáky – 1x - Humi
8. Podvlíkací elest.kalhoty – 1x – jakékoli tenké
9. Kalhoty vrchní – softshell – 1x – vzít pouze v zimě – Direct alpine
10. Tenké gor.kalhoty – 1x – Tilak (chtělo by to kšandy)
11. Goratexová nebo softshell. bunda – 1x- Tilak nebo Lowe Alpine
12. Čelenka, čepice – 1+1 - Devold
13. Návleky na kalhoty – 1x – no name
14. Vložka do spacáku – 1x, v případě spaní na chatě nebrat
15. Kvalitní pohory – 1x – Lowa Tibet
16. Další tenisky nebo sandále pantofle na přezutí – 1x
17. Helma+sedák+prsák+fer.set+odsedák s karabinou
18. Mačky
19. Cepín turistický
20. Čelovka+náhr.baterky
21. Náhr.dioptr.brýle, kontaktní čočky
22. Sluneční brýle
23. Kartáček na zuby+pastu+toaletní papír nebo ubrousky
24. Lékárničku dle vlast.uvážení
25. Krém na opalování, příp.tyčku na rty
26. Pojištění Alpinverein nebo poj.na cesty
27. Peníze dle uvážení
28. Mobilní telefon+náhr.zdroj
29. GPS
30. Mapa oblasti+buzola+tužka+papír
31. Foťák+baterie+karty
32. Jídlo a pití podle vlastního uvážení
toto prosím obnášelo včetně batohu 20 kilo