30. dubna - 3. května 2009 - Pokus o zimní výstup na Triglav
úterý, 05 květen 2009 18:09
| seznam článků |
|---|
| 30. dubna - 3. května 2009 - Pokus o zimní výstup na Triglav |
| pokračování |
| další pokračování |
| pokračování |
| Všechny strany |
Článek pojednává o tom, jak si teplomilný člověk naivně myslel, že v květnu bude pochod na Triglav procházkou růžovým sadem.
Už od ledna jsem postupně otravoval Michala Lolloka, aby se se mnou, resp. já s ním vydal někam na hory. Z Michalovy strany padl návrh pro zimní výstup na Triglav v měsíci květnu. Trošku mi to nedávalo smysl, než jsem si přečetl, kolik je letos v Julkách sněhu. Svůj návrh jsem ještě přednesl Tomovi ( práce nejen šlechtí, ale taky občas spojí lidi se stejnými zájmy ) a bylo rozhodnuto. Termín odjezdu byl stanoven na 30. dubna 2009 v 17,00 z Brna. Ve skutečnosti jsme odjížděli v 22,15. Došlo k malému zdržení druhé skupiny, která se na nás také nějak vázala. Protože jsem od narození člověk klidný a vyrovnaný, zdržení mi vůbec nevadilo........
Michal se chopil řízení a jel s malými přestávkami až na místo určení, t.j. do doliny Vrata a to tak daleko, jak to bylo možné. Zastavil nás až sníh na cestě údolím. Zhruba hodinku jsme si zdřímli, jestli se tomu dá tak říkat.
Nedočkavci z druhého vozu si přímo pod cedulí Národní park postavili stany. Kolem sedmé ranní šel jak na potvoru okolo místní ranger na skialpech a pěkně nás zpéroval. Právem.
V 8,15 jsme již byli přebaleni a vyrazili jsme vstříc nástrahám květnové turistiky. Zde se jen zastavím a doporučím jet na takový výlet dodávkou, nikoli Octávií ve 4 lidech - upřímná lítost....
Prvních 2,5 km jsme nastoupali celých 100 m převýšení a tak se v mé mozkovně schylovalo k přemýšlení, jak to asi bude pokračovat dále.
Vybaveni na tůru jsme byli perfektně, nechyběly vysílačky, pípáky, lavinové sondy, cepíny, mačky, lopaty, nepostradatelné sněžnice , sedák, prsák, feratový set a další drobnosti. Suma sumárum mně chyběla v batohu už jen televize. Celková váha batohu před odjezdem byla 20 kg, po namašlení to odhaduji na 25 kg. K tom je nutné připočítat foťák a 2 objektivy - cca 4 kg.
Cestu nebudu moc popisovat, to si v zimě musí zažít sám. Každopádně se šlo do kopce, který byl sviňa pořád prudší a Michal, zvaný Sedmilhář, nás krmil řečma o tom, že za tou či onou skálou už je vytoužená chata. Dali jsme si pouze malou, asi půlhodinovou přestávku v polovině trasy ve výšce 1 763 m.n.m.
To hlavní nás tedy čekalo. Během cesty jsme slyšeli a viděli asi 5 - 8 kamenitých lavin, byl to docela hukot. V dolní části údolí jsme přecházeli několik lavinových polí.
Postupně jsme z pravé strany obešli výrazný zub, před kterým na nás málem shodil lavinku náš oblíbený ranger. Dále jsme pokračovali opět do kopce, až jsme uviděli výraznou skálu, za kterou měla být chata. K té výrazné skále byla však pěkně zapeklitá cesta, dokonce jsem třikrát tiše řekl sakra, sakra, sakra, abych si ulevil.
- vzkazy / komentáře
