Musím se přiznat, že ve chvíli, kdy jsem obdržel od mé velmi dobré kamarádky informaci o velmi dobré recenci na ostrov Samos, čekal jsem nějakého mého klienta.
A ve chvíli, kdy mi bylo oznámeno, že se mluví o zdolání kopečku Kerkis = věděl jsem odkud vítr fouká.
Musím Vám touto cestou poděkovat nejen za chválu ostrova Samos, ale samozřejmě (MOŽNÁ HLAVNĚ) za chválu toho "bláznivého" průvodce Ottíka.
Věřím, že se v budoucnosti, když už Vám nyní nedělá problém létat, potkáme na dalším hezkém místě.
Děkuji moc.
MŮJ ( rozuměj Martinčin) NÁZOR NA DOVOLENOU STRÁVENIOU NA ŘECKÉM OSTROVĚ SAMOS
úterý, 28 červenec 2009 11:24
O Řecku jsme se moc ve škole neučili. Věděla jsem akorát to, že hlavní město jsou Athény, že mají modro – bílou vlajku a že nás natvrdo přehráli ve fotbale…
.
Naše dovolené byly vždycky moc pěkné, ale tahle v Řecku se opravdu vydařila náramně. Začínali jsme tak, že jsme jako každoročně vyrazili na veletrh cestovního ruchu GO v Brně, nabrali si tak 10 kilo katalogů všech zemí od různých cestovek a valili domů…A tak jsme vybírali a vybírali a vybírali! Ani nakonec nevím, kdy se naši rozhodli pro Řecko. Asi to bylo po doporučení našich známých Daňkovic, kteří zde byli už několikrát. A tak jsme navštívili cestovní kancelář EXIM TOURS v Brně, zaplatili zálohu na řecký ostrov SAMOS, do malého městečka Votsalakia – Kampos, studia Magda.
Na dovolenou jsme se všichni moc těšili, já a s taťkou o něco míň, jelikož to měla být naše první cesta letadlem…A proto jako takovou přípravu jsem dostala k mým 18 - tým narozeninám hodinový vyhlídkový let nad Vyškovem, ale za hodinku jsme zvládli i Kroměříž, Přerov, Plumlovskou přehradu a náš domeček. Bylo to v pohodě, ale Adla mě ujistila, že tady jsme byli ve výšce 200 metrů, kdežto v „ normálním“ letadle je to asi 10 000 m a že nejlepší na letadle jsou stevardi, odbavení a turbulence…: Fakt super.
Ale to už přišel den D tedy den dovolené 10. července. Těsně před polednem jsme nasedli v Brně do letadla boing 737 společnosti Travelservis a v 16:30 hod. místního času jsme dosedli na druhou nejkratší přistávací dráhu v Evropě ve městě Pythagorio. Vysedli jsme a šli čekat na naše kufry. Všechny byly v naprostém pořádku. Ještě jsem zapomněla zmínit, že na Samosu bylo slovy pilota, příjemných 32 stupňů. Venku nás odchytl náš delegát Otto Pospíšil, mimochodem všem se nám moc líbil a opravdu se o nás perfektně staral celý náš pobyt, ale ze všeho nejdříve nás nasměroval k našemu autobusu, který nás zavezl do místa našeho přechodného bydliště. Dostali jsme první nezbytné informace a vyrazili jsme. Bylo to trošku za hory, za doly, ale připomínalo nám to s taťkou, který jediný se mnou v autobuse neusnul, naši oblíbenou, jedenkrát navštívenou Korsiku. Přibližně za 45 minut jsme dojeli do Votsalakie, kde na nás čekalo auto, naše kufry nám odvezlo nahoru do studií, my jsme si vybalili a tak začala naše dovolenka na řeckém ostrově Samos.
Ten první večer jsme ještě zakončili v místní taverně trošku pozdní večeří, dali jsme si „pravé řecké jídlo“ – pizzu, kterou jsem já a mamka zapíjeli recinou ( nevím, jak se to píše), to je víno, které se uchovává v borovicových sudech. Bylo hnusný! Bolela mě po něm hrozně hlava a bylo mi hodně těžko, i když nemůžu to svádět jenom na to víno, páč přežrat se ve 22 hodin pizzou se můžou asi opravdu jenom češi.
Hned druhý den jsme měli informační schůzku s naším Ottíkem a tam jsme se dozvěděli všechno, co jsme potřebovali vědět o ostrově. Dostali jsme uvítací drink - národní pití Řecka – Ouzo ( čti UZO ), je to taková hašlerková dobrá voda ( samozřejmě s obsahem alkoholu) a s pomerančovým džusem to chutnalo moc dobře! Naši se tam seznámili s manželským párem z Přerova, kteří očividně procestovali půlku světa a navíc měli doma Subárka, a hned byl Jiřík ve svém živlu a to nemluvím o tom, že se Ottíkovi líbil jeho foťák. Také jsme se dozvěděli, že máme okružní výlet autobusem po Samosu zadarmo za včasnou rezervaci naší dovolené. A pak že se nevyplatí plánovat letní dovolenou v zimě!
Bar, kde jsme měli schůzku už se stal „naším“ a skoro nikam jinam jsme nechodili, za prvé byl tam internet zadarmo, za druhé jinam jsme měli zakázáno chodit s tím, že nás odjinud Otto vynese v zubech – to by si dal, chudák, za třetí tam byli příjemní lidi, za čtvrté jsme tam měli náhradu za Jackpotka – bílou fenku Biancu, která s námi ležela přes den na pláži pod lehátkem a večer v baru pod stolkem, a za páté tam měli výborné míchané nápoje ( Mochito, Piňa Coladu atd ), které nám Jiřík stále sliboval, za malá i velká významná plus. Za ta bezvýznamná nám je zase odebíral, takže jsme jich moc neměly, ale i tak nám nějaké ,Jiříku, dlužíš. Já nezapomínám!!!
Abychom jenom neseděli u moře, půjčili jsme si auto a objeli ostrov, abychom z té naší první letecké dovolené něco měli…Narazili jsme na auto půjčovnu, kde půjčoval auta pán a měl před obchodem napsáno mluvím česky, polsky, slovensky – juchů. Tak jsme víc nehledali a tam jsme si auto půjčili 3krát – jednou Škoda Fabia 1,2i, džíp Suzuki Jimmy a moje milované autíčko Citroen C3!
Během našich výletů jsme navštívili Pythagorio, kde se narodil můj oblíbenec Pythagoras, určitě se tam s ním objevím i na fotce, dále Pythagorův tunel – mimochodem nic moc – tunel v hoře, který končí asi po 200 metrech mříží a zase stejnou cestou zpět. Ale zajímavé je, že se tunel kopal podle Pythagorových výpočtů ze dvou stran hory a uprostřed se opravdu sešli. Asi byl ten Pythagoras opravdu dobrý matematik! Ve městě Heraklion jsme viděli vykopávky chrámu bohyně Hery – to bylo něco pro mě! Samos je taky ostrovem klášterů, je jich tady opravdu hodně, my jsme navštívili ten největší Klášter pěti domů, v dalším klášteře jsme na vlastní oči viděli ty tlusté a fousaté mnichy (nebo opaty, nevím) , ale fotky nemáme, Jiřík nenašel odvahu obrátit proti nim objektiv.
Naše další cesta vedla do hlavního města Samos, kde je přístav, na náměstí je socha lva a bylo tam hrozný vedro. Ale na okraji Samosu jsou vinařské závody, kde jsme se naučili degustovat víno, ochutnali pravé mešní víno, které se odtud dováží přímo do Vatikánu. Dvě láhve jsme koupili, ale nakonec jsme neriskovali cestu letadlem a vypili ho hned – bylo opravdu moc dobrý.
Projeli jsme taky hodně malých úžasných vesniček vysoko v horách, dvakrát jsme byli na severní straně ostrova v Kokkari, kde byli ubytovaní Daňkovi a měli tam větší vlny, takže jsme si jich byli užít – těch vln i Daňků! Jedna naše cesta vedla i do soutěsky Potami, která končila vodopádem. No, vodopád je to pro Řeky, pro nás po asi 200 m cestě potokem po pás ve studené vodě jsme došli do tůňky, do které padala voda asi z 1,5 m výšky – ale co, taky zážitek!
Ale nádherná byla i naše poslední vyjížďka do Drakei, kde se taky můžeme potkat s tuleni a vidět na vlastní oči výrobnu lodí, které se dělají ručně. My jsme viděly lodě, taťka při západu slunce tuleně.
Nesmím ale zapomenout na Jiříka, který musel i přes zákaz Ottíka pokořit nejvyšší horu Samosu Kerkis. Vybaven GPS, do které zadal souřadnice, mobilem, aby ho mamka mohla průběžně kontrolovat a dostatečnou zásobou vody, se za svítání vydal směr Kerkis. Sledovaly jsme ho od bazénu dalekohledem, ale neviděly jsme ho. Kdyby neměl vrcholové foto a odřenou hlavu, tak by jsme ho podezíraly, že strávil den v některém baru na břehu moře. Více informací, zážitků a foto v článku Jiříka.
Nakonec musím říct, že všichni Řekové, Řekyně, Řečáčata, řečtí psi a tak obecně všichni jsou hrozně milí, příjemní a byla to nádherná dovolená.
Doufám, že tohle bude stačit na to, aby jste se na naše fotečky podívali a kdo jste třeba navštívili Řecko, napište svoje zážitky a poznatky.
- vzkazy / komentáře
úžasný martinko!!! moc jsem se nasmála a dokážu si to úplně živě představit!! Powered by !JoomlaComment 4.0alpha
