1. - 2. července 2011 Cesta na Korsiku
Tak po dlouhých třech dnech jsem se pod vlivem zbytku růžového vína z Korsiky dal na těžkou cestu, na které bych Vám chtěl postupně sdělit dojmy a pocity z tohoto krásného koutu Evropy. Pro tento ostrov, na kterém jsme byli již v minulém století, jsme se rozhodli už v lednu a tentokrát padl výběr na JV pobřeží v městečku Solenzara. Mimochodem, hned za městem se nachází letiště NATO a tak jsme pozorovali každý den manévry různých typů letadel, mířících do Libye. Po dohodě jsme se vypravily 3 rodiny, my, Beránkovi a Pojezní.
Každopádně každý, kdo mě zná, ví jak rád cestuji k moři a ještě raději ležím vyvalený se škopkem na sluníčku a opíkám se ze všech stran. Tentokrát jsem však udělal trochu změnu a chtěl jsem poznat i Korsiku mimo pláže. Dalo mi to sice hodně sebezapření, ale nakonec jsem byl fakt rád, že jsem na chvíli ty prosluněné pláže opustil....
Cesta z Vyškova do Livorna byla dlouhá celých 1 100 km. Vyjížděli jsme v pátek ráno v 9:00 a v Livornu zakotvili v 21:00, čili naprosto na pohodu s několika přestávkami. Jediným zádrhelem byla zácpa u Bologne, ale dalo se to přežít. Vzhledem k tomu, že druhá a třetí část naší skupinky vyrážela až ve 13 hodin, měli jsme v Livornu dost času na to, abychom žahli trochu teplé Pálavy. Já jsem samozřejmě jen čuchl ke špuntu, protože ráno nás čekala jízda trajektem. Posilněn mořským vzduchem jsem zalehl na kalimatku vedle auta, přímo na vyhřátém asfaltu a sladce usínal, zatímco zbytek ženského osazenstva spokojeně nasával Pálavu na sedačkách auta.
Ve čtvrt na dvě mě vzbudil Zdeněk (z rodiny Beránkovic), aby se přesvědčil, že žiju. Ráno v 5 jsme tak nějak vstali a šli společně hledat, odkudpak ta naše loďka vyjíždí. Nakonec jsme nástupiště našli a v půl osmé ráno se zařadili do menší fronty.
Ještě před odjezdem jsem se chtěl trochu dovybavit k moři. Původně to měly být nové plavky, pro které jsem si speciálně jel do Brna. Bohužel cestou k obchodu jsem narazil na jiný obchod - Ellias a protože mě to do něj nějakou záhadnou silou vtáhlo, byl jsem nucen se podívat. co vlastně prodávají. V přízemí mě přivítala sličná slečna prodavačka a nabídla mi krásné nové pohorky značky SCARPA, dokonce i barvu a velikost mi pomohla vybrat s tím, že takové boty má a jsou špica. Nechal jsem si je teda vnutit a za odměnu ještě dostal krásné červené, vrcholové tričku Devold, které nezapáchá ani po týdnu intenzivního turismu. Měla pravdu, jenom jsem se občas divil, že krávy, které se pásly na pastvinách, se po mém průchodu kácely jako podťaté k zemi. Ty botky taky teda nic moc, hned první tůru jsem lapl puchýř jako prase a ten kupodivu vydržel až do konce dovolené. Dal jsem si za úkol vrátit se do prodejny a té malinké paní prodavačce pěkně zlehka vynadat, protože jsem posloužil asi za zkušebního panďuláka.
Dovolenou jsme měli zabezpečenu přes cestovní kancelář Ile de Beauté Voyages (www.korsika.cz) z Brna a to v residenci I Cardellini. Vše, co bylo psáno v cestovní smlouvě a to jak jsme si představovali naše ubytování klaplo do puntíku, 6 koupelen, plný bar růžového vína, prostorná terasa s krbem, protihlukové stěny (kvůli chrápání), filtrace vody, klimatizace atd. Všude okolo pořádek, prostě super.
Protože to byla dovolená, kterou jsem si vždy přál, postupně popíšu skoro všechny dny, jak jsme je prožívali a užívali. Někdo se pekl u moře, někdo se opíkal v horách, společně pak všichni u řeky, prostě každý podle svého gusta. Co se týká cen, je Korsika na naše poměry dražší, než jiné destinace, ale pokud člověk není líný, zajde si ráno do nějakého obchodu, bez problému je možné nakoupit vše, co je ke snědku potřeba. My teda hlavně kupovali růžové víno, to se nám nepřejedlo. Pokud by někdo chtěl cestovat po horách, doporučuji českého průvodce z nakladatelství F+B, kde jsou popsány opravdu ty nejkrásnější trasy a já jsem se jím řídil do puntíku. Pokud máte zájem o mapy, v každém tabáku nebo upomínkových předmětech najdete turistické mapy od měřítka 1:100 000 až do speciálky domovské firmy IGN v měřítku 1:25 000. Cena těchto map se pohybuje okolo 11 euro, já si koupil 3 oblasti a 5 dní jsem nedostal kapesné na pivo, tak jsem dopadl... Ležba u moře v žádném průvodci bohudík popsána není, ale otáčení se doleva, doprava, na břicho nebo na záda jistě každý zvládne sám.
K některým fotkám v režimu náhledu dopíšu i poznámky a dále asi kromě jednoho výstupu jsou v exif datech uvedeny i polohy fotek na Googlemaps. Takže postupně začnu dodávat první fotky. Ještě malá statistika, podle mého soudu holky proležely na pláži nebo u bazénu 10 dnů, 10 hodin, byly na jednom výšlapu, cca 7 kiláků s převýšením 500 m, já zase trochu opačně u moře 1 celý den (nervy v prdeli), pak 2 půldny, abych nepřijel jako ředitel vápenky no a v horách jsem našlapal 80 km s převýšením takřka 7 000 m. Naštěstí kolena i záda vydržela, na rozdíl od ženského osazenstva, které si přivodilo několik modřin a hlavně spálenin od moře.....
Musím tímto také pochválit mužskou část rodiny Beránkových a Tomáše Pojezných, kteří se srdnatě vydali zdolávat některé vrcholy se mnou, doufám, že si kromě namožerných brček odnesli i krásné zážitky z prostředí, které zdejší hory nabízejí. Jen bych příšt ědoporučil tatovi Beránkovi, aby místo lodního kufru sladkostí všeho druhu přibalil třeba vak na vodu, občas se může hodit ...
