28. května 2011 - Výplaz na Králický Sněžník
Asi 2 roky dopředu jsme s Jitkou naplánovali výplaz na Králický Sněžník, kde na skorovrcholu pramení řeka Morava. Po dlouhém váhaní jsme se rozhodli pro Beránkovic rodinu a to z toho důvodu, že manželé Beránkovic jsou velmi spořádaná rodina a nehrozilo, že by po cestě třeba svým neustálým hovorem plašili vodní ptactvo.
V sobotu ráno bylo ještě v 5 hodin zcela slunečno, ovšem v 5:05 hod se velice od severojivýchodozápadu zatáhlo a vypadalo to, že by snad mohlo i zapršet. Tato hrozba naše úsilí nezhatila a tak s mírným zpožděním asi 30 minut jsme vyrazili směr Dolní Morava. Po cestě jsem se dozvěděl, že Zdeněk má nové, naprosto nepromokavé pohory, místo typických šponovek si vzal cyklistická gaťata, vypadal trochu jako Harapes, ale účel světí prostředky.
V Dolní Moravě jsme bez okolků vystřelili po žluté TZ směr vrchol. Bylo příjemných 8°C a šlo se bezvadně, nepršelo. Šli jsme trochu vpřed, ale u každé odbočky jsme museli čekat na 2 opozdilkyně, které po cestě asi nezavřely své klapačky a probraly zajisté vratkou chůzi jejich Svatavy Nejisté. (pozn. Svatava jest jejich soudružka vedoucí, která si neustále na něco stěžuje... tímto ji pozdravuji !)
Zato ze Zdeňka jsem po cestě nevypáčil skoro žádné slovo... šel a zarytě mlčel. Zhruba po 200 výškových metrech mi sdělil, že by byl rád, kdyby zapršelo, neboť si chce ověřit nepromokavost svých nových botků do nepohody. Stalo se a začalo pomalu a jistě chcát a během 5 minut Zdeněk hrdě hlásil, že má mokré ponožky. Takže s tím vodním sloupcem 20 mm to v prodejně odhadli.
Jediné, co nepromoklo byla zánovní bunda Tilak Raptor, která mu fakt sedla, ale bohužel byla moje, neb Zdeněk neustále tvrdil, že si tu svoji někde zapomněl. Kecal, prostě nebyl řádně vybavem a já jsem musel šáhnout do svého arzenálu pro nejodolnější z bund, které mám. Proti batohu, kterým byl Zdenál i Verča vybaveni jsem pro jistotu nic nenamítal, protože váhová převaha byla značná a mohl bych tím pádem dostat do držky od Zdenála, protože si moc dovoluji a nakonec i od Veroniky, protože by Zdeněk zajisté pochtíval nový batoh. A protože vím, že koupě batohu je náročná věc, raději jsem mlčel.
Každopádně těsně před vrcholem jsme potkali v chajdaloupce hodného jinocha od HS, kterého bránil statný, leč strašně bojácný hafánek. Na vrcholu se ještě mírně ochladilo, byly celé 3 stupně nad nulou a tak jsme chytly na zadek mamuta, který tam stojí jako ze žuly. Je to něco podobného, jako když Češi chytají na pindíka Františkovi ve Františkových Lázních, Morávaci to mají trochu stížené, ale výsledky, zvlášť pro chlapy jsou prý povzbudivé ... No šáhl jsem si taky, uvidíme. Zdenál nenápadně celého mamuta dlouzr objímal a já jsem dělal, že přes mlhu a orosené brýle nic nevidím. Tak, pak jsme sešli k tomu prameni, všichni jsme se povinně napili, voda byla jako kafe. Velice rychle bylo rozhodnuto, že na polskou stranu Jesníků do Schroniska (chaty) nepůjdeme a frčeli jsme zpět dolů.
Po cestě jsme zavítali na soudružskou návštěvu k milému dobrovolnému členu HS (asi měl chudák radost...) a ten, když uviděl naše omrzliny, nám s neskrývaným dojetím uvařil 2 kafe a 2 čaje. Rychle jsme se rozloučili a fičeli dolů k autu. Po cestě jsme potkali docela hodně, zejména postarších turistek, které se dychtivě vyptávali, jak je to daleko. Rád jsem na GPS ukázal, že to je centimetr vzdušnou čarou na mapě, ale zapomněl jsem nějak dodat převod jednotek a převýšení. Jedna z žen dokonce ukazovala posunkem, že mám říct něco optimistického, abych asi potěšil její zcela deprimované kolegyně, které byly navléknuty v tesilkách.
Poslední poznámku k tomuto výletu, kterou si nemohu odpustit je fotografování.
1) Mrzelo mě, že jsem si nevzal šedé filtry a stativ, protože úúúplně ten vrchní veletočík Moravy je prostě úžasný a teklo tam z neznámého důvodu spousta vody
2) Vše mi vynahradil Zdeněk, který opravdu bezvadně pózoval a sdílel teorii, že při focení není možné civět do objektivu, nýbrž tvrdě a nekompromisně jinam ( výsledky jeho teorie zajisté pozorný prohlížeč prokoune)
3) Po třech pokusech, kdy mě měl vyfotit jsem to vzdal, protože jsem mu neustále čuměl do objektivu, on mě péroval, já ho péroval, jestli to malé červené okýnko v hledáčku má minimálně na mém nose nebo alespoň hlavě. Byl jsem ubezpečen, že stoprocentně. No, po zhlédnutí 2 fotek jsem zjistil, že Zdenál rád ostří spíš na kuleno nebo jak to nazvat, hlava ho moc nezajímala. Učedník, mučedník.
4) Poprvé jswm měl namontovanou na foťáku malou GPS, spíš teda GPS modul. Fungoval výborně až na to, že ve výšce cca 900 metrů pořád hlásil, že jsme v 645 nebo kolika metrech. Musel jsem tedy zavolat pánovi, který mně věcičku prodal a on mi sdělil, že je potřeba jen v menu D700 nastavit jeden parametr a bude to fungovat. Fungovalo to dál už bez problémů. Tak se můžete podívat, kde všude ten foťák fotil. Vše je uvedeno pod EXIF daty.
Jako teda celkově hodnotím výlet jako zdařilý, ovšem chybělo závěrečné obžerství v některé hospodě. Když jsem chtěl zastavit, vždycky Zdeněk řekl nové boty, u další batoh, u třetí goráčová bunda a tak to pokračovalo až do Zábřehu, kde jsem to psychicky nevydržel a dal si alespoň piccolo, abych boha hor neurazil.
Tímto se případně omlouvám Beránkovic rodině, pokud došlo k psychické nebo fyzické újmě, rád je za odměnu vezmu na čerstvý vzduch ( ale pouze s novým batohem... PS, mám jich ještě dost doma ve skříni ....
)
