29. prosince 2010 - Jak jsem si došlápl na Sviňu
Po dlouhém čekání, různých osobních výmluvách a vytáčkách jsem se odhodlal za takřka letního počasí navštívit oblast Kralického Sněžníku. Protože jsem zde byl cca před 5-ti lety ještě s Jarou Poslíkem na bajku a to po návštěvě našeho kamaráda Dušana L., moc si z cesty nepamatuji, ale vím, že to byla cesta cca 80 km dlouuhá s převýšením okolo 2 kiláků, zakončená (skoro) na Paprsku na dobrém květáku.
Ale to už je takřka historie. Dnes jsem dorazil ráno a za stále příjemného fénu od sněžných děl ( -15°C) jsem se dal nějak dohromady a vyrazil jsem jen tak, abych si opět cca po 9-ti měsících osvěžil nějaké věci ze skialpů. Bohužel sněhu nebylo až tolik, aby se dalo sjíždět s nadějí, že si nenatrhnu prdel, ale ta nádhera okolo to vše vynahradila, takže i když jsem 2x nasazoval pás vlastní blbostí a šel jsem kus pěšky, protože po jižním úbočí bylo buď kamení nebo led, ve výsledku jsem byl abolutně spokojený, protože Sviní Hora se mi odměnila nádherným rozhledem (Praděd, komplet Orlciké hory, Sněžka, Studniční hora - to jsem se dozvěděl od místních) a elektrálna ve Chvaleticích u Pardubic. Prostě bomba. Když jsem dojel v klídku až na rozcestí směr Sušina, rozhodl jsem se nějak slanit dolů, protože jsem se spíš kochal, něž šel a tak se i stalo.
Dole v centru lyžařských radovánek jsem rychle sundal lyžáky, šupl do auta a dlouho jsem se probíral jak z té nádhery, tak z mumraje v začínající lyžařské sezóně.
Tímto zdravím také všechny podobně smýšlející nadšence (David, MÚ Jablonné kolektivně a Broňu z PV.
