31. května 2011 - Zlatá tretra Ostrava
Po několika marných pokusech a díky své lenosti jsem se pevně rozhodl, že letošní 50.ročník Zlaté tretry (ZT) musím navštívit, ať to stojí, co to stojí. Vidět naživo hvězdy světové atletiky pár metrů přes drátěný plot se hned tak nepodaří.
Díky Romanu Duškovi jsem byl vybaven delším objektivem 80-400 mm f 4,5-5,6, a tak jsem si docela hověl, byť je vše foceno z dálky. Svoji drahocenou dvoustovku jsem využíval později, jakmile se začalo stmívat.
Musím konstatovat, že atletika je nejkrásnější sport a jinak to nebude. Pokud neberu v potaz pár dopujících jedinců, rozhoduje o pořadí jen výkon člověka, nikoli nálada rozhodčího, jak je tomu v gymnastice, krasobruslení ap. sportech.
Měli jsme lístky do sektoru za startem stovky, ale to se nám nezdálo, proto jsem přemluvil jinak nekompromisní pořadatele, aby nás vpustili na stadion už ve 13,00. Zabrali jsme flek u cíl.rovinky, výšky, oštěpu, takže rozhled byl dobrý. Vedle mě se převlékal nejstarší účastník veteránských závodů, zvaný Gandalf, který v 75 letech zaběhl 100 m za neuvěřitelných 15,0 sekund. Podotýkám, že většina Mařenek a Jeníčků, volně se pohybujících po světě by to prostě nedala. Tak smekám.
Nastal jeden zásadní problém s tím, že už jsme nemohli opustit svá místa, protože pořadatelé opravdu kontrolovali vše. Bohužel jsem si šel před druhou hodinou ještě pro pivo - 1 alkáč na tom sluníčku jen zasyčí.... Lístky jsem měl v kapse a při konrole, která mě překvapila, jsem milým hochům sdělil, že jsem debilní a nechal lístky u holek. Naštěstí děvy uviděly, že rozhovor s pořadateli není moc přátelský, vstaly a začaly mávat lístkama. Nevím co na pana pořadatele zapůsobilo, jestli lístky nebo holky, ale pustil mě s tisícem keců.
Asi za půl hoďky jsem propátral, že se dá slézt dolů z tribuny přes kandelábr el.osvětlení, rozvodnou skříň ke kamerám a tak jsem i učinil. Šel jsem si ještě prohlédnout ten mumraj, dal si kafe, ještě jednu Litovel a kochal se pohledem na neskutečné množství stánků s uzeninami všeho druhu, mezi kterými se jako jediný zaskvěl Nutrend.
Popíjím kafe, opřený o popelnici, kochám se vepřovým bokem ve stánku a vidím, jak ochranka vytahuje někoho zpoza udírny, kde byly vystaveny vepřové hlavy. Zaostřil jsem mírně zakalený zrak a vidím menší drobnou malou dívku, která držela v každé ruce asi klobásku, z kabelky jí čouhlala šrutka uzeného. Jakmile ji otočili zády ku mě, zjistil jsem, že se jedná o příznivkyni atletiky, ale i ochránkyni zvěřectva, něco takového měla psáno i na tričku.
Šel jsem blíž a uviděl jsem, že okolo sebe rozhazuje barevné papírky. Vyčůraně jsem počkal, až ji policajti odvezou neznámo kam (bylo mě jí trochu líto, ale jenom trošku) a sesbíral pár papírků. Na každém bylo stejné telefonní číslo s prosbou, aby ten, kdo číslo nalezne, zavolal dotyčné, jak dopadlo 100 m můžů. Šel jsem za stánek, kde došlo k incidentu a zde byl ještě pytlík s letáky o ochraně zvířat. Trochu mě to pobavilo, že ta maličká holka chtěla chránit zvěř a přitom se dlábila klobásou, jako o život.
Vylezl jsem zpět na tribunu známou cestou a pak se již kochal až do večera tou super podívanou, umocněnou 19-ti tisíci diváky. Proběhlo 100 m můžů a za davového šílenství jsem si vzpomněl na lístek s telefonem. Váhal jsem, jestli zavolat nebo ne, protože se taky mohlo stát, že se dovolám třeba na GREEPEACE. Rozhodl jsem se jen tak z plezíru ze sebe udělat Gabo Zelenaje a zavolal na číslo. Ozval se tvrdý a nekompromisní hlas z druhé strany, kdože to volá a proč volá ? Tak jsem v tom šílenství přemýšlel, jestli jsem normální a trochu se snažil přiblížit zdejší atmosféru, bez ohledu na smíšené pocity. Nevím vůbec o žádném ohlasu z druhé strany aparátu, protože jsem prostě neslyšel skoro nic. Myslel jsem, že by třeba druhá strana na drátě aspoň poděkovala, ale LUrativní LUkulské hody u stánku měly pro tu malou holku větší význam. Spnil jsem, co jsem si předeslal, probojoval jsem se s holkama po ukončení opět přes kandelábr dolů a alou go home.
Ještě plný dojmů z celého odpoledne jsem se nějak zamyslel v tunelu za Ostravou u Klimkovic, nějak jsem přehlédl 80 km/h a za mnou v zrcátku jsem uviděl známé bliknutí. V první chvíle jsem si namlouval, že to je ještě ohňostroj ze ZT nebo možná bouřka, ale koutkem pravého oka, jsem zhlédl pěkně zaparkovaný modrý, policajtský passat. Takže jsem tak všeobecně v očekávání, co bude následovat - všeobecně.
Závěrem bych chtěl dodat, že lístky stály pouhých 90 kaček a stálo to opravdu za ten výlet, člověk pozná spoustu nových věcí, např.jsem vuděl poprvé černocha, potažmo černošku, zmiňovanou klobásojedku, fanoušky Baníku.Dobrý ..., lapidární, ale pravdivé konstatování, příště si to s holkama určitě zopákneme a třeba znovu narazím na všechny ty nástrahy, které nás v Ostravě čekaly. Budu už chytřejší a zařídím se podle toho..
Za chyby se omlouvám, spěchám, bolí mě zub, mám žízeň a bude pršet.
