7. + 9. července - mořské radovánky a průsery
Všechno moře, které jsem na dovolené vyfotil, jsem pro jistotu spojil do jedné sekce, protože víc moře prostě už z Korsiky neuvidíte. Celá rodina ví, že trpím silnou nemocí - a to mořskou, a proto když se válím víc jak 30 minut v kuse u moře, začne se mi navalovat a musím rychle hledat pomoc. Dále mně vadí, že nikde, kde jsme polehávali, nebyla kloudná sprcha se sladkou vodou a já prostě nesnesu, když mám vstát z kalimatky, popraská solný krunýř a pak teprve můžu žít. Ke cti zdejšího moře musím říct, že nebylo zdaleka tak slané, jako např. v Řecku, a proto jsem se vždy rychle otřepal a pádil do nejbližší hospody na laciné pivo a malinkaté kafíčk, to jediné mě drželo při životě, jinak bych s chutí opustil bojiště na rozdíl od ženského osazenstva, které si jednoznačně sluníčko i moře užívalo ve stoprocentní míře. Večery od moře probíhaly vždy stejně, prohlídka poprsí, pozadí, břicha, stehen, zadku - vždy stejně spařené.
Dále jsem byl naprosto nespokojený s pobřežní hlídkou, která měla v osudovou sobotu vyvěsit červenou, ale hooodně červenou vlajku, aby zakázala vstup surfařům na rozbouřené moře. Bohužel se tak nestalo a došlo málem k maléru, který by se třeba na horách nemohl přihodit. Celá rodina Pojezných odjížděla pro jistotu s týdenním předstihne domů. Všichni se těšili, jak si dají v Drnovicích vepřo-knedlo-zelo, ale Mirek chtěl naposledy zkusit, jak se chová prkno v rozbouřeném moři. Nebudu detailista, ale po tom, co jsem viděl, jak mu prkno narazilo do hlavy, jsem přestal mít chuť fotit a rychle běžel k bláznovi, který si chtěl zasurfovat. Zatímco Maruška s ledovým klidem kamerovala své ratolesti, Mira se potácel z moře jako raněná velryba. Nebyl to hezký pohled... Na pláži došlo k zevrubné prohlídce hlavy, chrupu, jater a žaludky a posléze vyřkla Maruška ortel, že operace není třeba, ale možná se bude šít. Když jsem to uslyšel, omdlel jsem za Miru. Naštěstí chlap z pobřežní hlídky běžel okolo, zakopl o mě a to mě úúplně probralo.
Celé odpoledne strávil Mirek s Maruškou samostatně na naší ubikaci. Tak si říkám, že to snad byl záměr, 3 děti u moře, konečně soukromí... ale do prčic za takovou cenu ? Ne, asi to Miru hodně bolelo. Obddržel balíček cigaret, několik oblbovacích prášků a když jsem přišli od moře, byl ve vysloveně povznesené náladě. Pouze jeho smích nám lehce připomínal Fantomase.
Nakonec, přes zajisté velké sebezapření, celá rodina Pojezných slavnostně odjela ve 20,00 hod., směr Bastia. Je fakt, že kromě nejmenší Adélky chtěli ostatní zůstat. Nebyl by býval problém, ale Mira rázně zakročil a tak se odjíždělo v plné polní. Ještě že to tak Mirek rozhodl, protože při kontrole lístků na trajekt byli kontrolováni i pasažéři vozu a nevím, nevím, jak by to dopadlo, kdyby se soudruzi nedopočítali. S mořem je amen po zbytek Korsiky.
